Počasí – oblečení - doprava

Člověk se ani nenaděje a je tu listopad. To v případě Prahy většinou znamená ranní mlhy, pomalu se blížící zimu a čím dál tím častější myšlenky na svařák a kulicha. Ne tak v Sydney. Sice je to jaro tady zatím takové opatrné, teploty se drží spíš okolo dvacítky a často prší, ale je to jiné. Když se ráno probudíte do zamračenýho dne a deště, vůbec to neznamená, že obloha zůstane ocelová další dva týdny a vy abyste si pomalu pořizovali loďku pro cestu do práce. Tady se počasí mění stejně rychle jako manželský status Kim Kardashian (KK byla kvůli své návštěvě Sydney propíraná médii denně, tak je teď ze mě expert na tuhle...vlastně ani nevím co). Ráno prší z šedé oblohy na studený chodník a večer svlékáte vrstvy oblečení a koukáte na hvězdnou oblohu. Často se taky stává, že teploty pomalu šplhají vzhůru ke kulminačnímu bodu a pak během pár hodin spadnou dolů a 10°C, což se odehrává v pravidelných cyklech. Zvedne se silný vítr, co mi z vlasů udělá nerozpletitelný chumel a dlouhé naušnice zaplete do šňůry od sluchátek iPoda a je po legraci. Zima se ještě nevzdává, nicméně tento víkend dostane silný úder v podobě třicítek.

Oblečení lidí se tu nicméně rázem počasí moc neřídí, hlavu si s tím teda nelámou. Obecně je oblečení tady víc barevné, originální, experimentální, nejen co se žen týče. Občas je to dobře, ale v některých případech bych teda brzdila. Slečny i ženy tu chodí podle nějaké velice nepříčetné módy v krátkých minišatech a na neuvěřitelně vysokých jehlách. Muži jistě namítnou, co je na tom špatného. Ne všechny si to ale mohou dovolit, některé bych za to dokonce postihovala pokutou za přestupek. Slečna s křečovými žílami, bílýma nohama a 90kg by tento styl party outfitu prostě měla pro příště zvážit. Pokud však žena ví, že celý den v podpatkách nevydrží, klidně oblíkne s šatům tenisky a boty uklidí do kabelky. Muži jsou v oblečení také odvážnější, to se mi líbí, ale někteří to hází do příliš ženského stylu (ačkoli asi chtěně) a tak si ve výhatu občas lámu hlavu, s kým mám vlastně tu čest. Dalším zajímavám faktem týkajícím se oblečení je, že tu hodně lidí chodí naboso. A to nejen na pláži, kde je to pochopitelné, ale klidně i v City (centru), kde opravdu nevidím důvod. Asi to bude tou svobodnou náturou Australanů, a propos „zbavme se svazující obuvy a buďme free!“

Seznamování se s městem je někdy legrace. Pochopit dopravní (ne)řády je velká výzva, možná ke konci mého pobytu pochopím jejich zlomek. Nejjednodušší je přepravovat se vlakem (něco jako metro, ale z velké části nad zemí), tam bych problém neviděla. Přívoz jsem zatím nezkoušela, ale chystám se na něj. Tramvaj je dost omezená a ne v mém běžném radiusu, takže na tu taky ještě čekám. Co je však občas nezbytné, jsou autobusy a tady si člověk užije. Pochopit odkum, kam a za kolik je takřka nadlidský úkol. Většinou to vyžaduje spolupráci s okolními lidmi a řidičem. Zastávky se totiž jmenují jako “Jerimiášova poblíž Vrchlického“ a pokud netušíte, jaké ulice se vyskytují u vašeho vysněného místa výstupu, máte problém. Samozřejmě se zastávky ani nijak nehlásí a často bývají jen na signál řidiči. Jak mu ale asi máte dát signál, když absolutně netušíte, kde se právě nacházíte? Zatím objevuju samé nové čtvrti a často mě do nich doveze právě autobus. Takže obvykle nahlásím řidiči i pár náhodným spolucestujícím, kam mám namířeno, a to už by bylo, aby mi aspoň jeden z nich nedal vědět. Cestu nočním autobusem raději ani nebudu komentovat, snad jen že vážně naštve, že když už najdete zastávku i čas odjezdu, tak daný autobus přijede s nápisem „promiňte, jsem plný, počkejte na další“. 

Ještě rychlý přehled událostí uplynulých deseti dní:

• V práci se zabydluju a účastním se zajímavých konferencí a akcí, takže v pořádku.
• V bytě pomalu roztahuju svoje osobní vlastnictví a začíná se mi tu líbit víc a víc.
• Každý den poznávám nové lidi různého původu a poslouchám jejich osobní příběhy, možná se pokusím to někdy sepsat, stálo by to za to.
• Haloween byl výživný, můj ďábelský kostým slavil úspěch. Tímto děkuji vybavené polské spolubydlící.
• Dostih, dostihy, dostihy aneb Melbourne Cup. Všichni na to koukali, všichni se kvůli tomu vymódili, všichni si vsadili. Kromě mě.
• Art Galerie získává mé sympatie za projekt „After hours“, v rámci kterého má otevřeno každou středu do pozdním večerních hodin, a tak si i pracující jedinci mohou dovolit trochu kulturního občerstvení.

Počátečnělistopadovýbriefing končí. Mějte se!