Na poslední tři týdny v Austrálii za mnou
přijela sestra Lenka a já měla za úkol sestavit nám cestovní program. Rozmýšlela
jsem dlouho mezi Great Barrier Reef a Fiji a nakonec v poměru výkon/cena
vyhrál zmíněný polynéský ostrov (850 000 obyvatel, 18,274 km2,
měna fidžijský dolar 1FJD=10,9CZK). Pořídila jsem výhodný balíček ubytování
s letenkou od Air Pacific, a cesta tak 3. října mohla začít. Ze Sydney
vzlétáme v nekřesťanských 6:30 ráno, letiště ještě spí a jeví se
liduprázdné. Po zhruba čtyřhodinovém letu přistáváme na hlavním ostrově Viti
Levu v západním městě Nadi, které ovšem není hlavním městem, tím je jižní Suva.
Ručičky hodin si posouváme o dvě hodiny, oproti ČR jsme tedy už celý půlden napřed.
Z letiště nás mikrobus převáží do přístavu Port Denarau, odkud nás trajekt
hodinu veze na ostrov Malolo Lailai, kde sídlí dva velké turistické resorty.
Tím naše putování k našemu Funky Fish Beach Resortu ovšem nekončí, musíme
ještě čekat na člověka z našeho cílového ostrovu Malolo, který nás přijede
vyzvednout v malé rybářské loďce. Za krásného slunečného počasí
s teplotami okolo 30°C se ubytujeme okolo páté odpolední v naší
chatce. Sympatická místní domorodkyně Charlotte nám výbornou angličtinou
sděluje, že kromě nás se v resortu nachází už jen dalších pět turistů.
Sezóna teprve začíná, a proto je celková kapacita padesáti lidí využita jen
z malé části. To nám vůbec nevadí, naopak. Ubytování totiž máme ve skromně
zařízené chatce, kde sice spíme v samostatném pokoji, ten ovšem sídlí
s velkou místností s palandami. S lidmi z této místnosti bychom
normálně sdílely koupelnu a toalety, naštěstí se v ní však nikdo
nenachází.  |
| Funky Fish Beach Resort |
Resort sestává z naší největší chatky a
pak mnoha menším individuálních chatiček. Pár kroků od moře se nachází sladkovodní
bazén s úchvatným výhledem. V resortu jsou vysázeny okrasné kvetoucí
keře. V kopci se nachází otevřená jídelna, jejíž podlaha je vysypaná
pískem. Na okrajích jídelny visí hamaky, ze kterých se naskýtá nádherný pohled
na širé moře a okolní ostrůvky. Dále máme k dispozici beach volejbalové
hřiště, kajaky a paddle boardy pro sportovní vyžití.
Od moře se terén prudce zdvihá do výše a
určuje kopcovitý ráz celého ostrova. Na hranicích našeho resortu začíná hustá
vegetace znemožňující procházet se po zbytku ostrova. Z pár míst vybíhají
cesty do pryč, ale i tak by se hodila mačeta a dlouhé nohavice a rukávy, aby
člověk cestu zvládl bez větší újmy. Kromě vegetace je překážkou většího
putování i hmyz, především všudypřítomní komáři. Území resortu je pracidelně
vystříkáváno, v pokoji máme přes okno moskytiéru, repelent v zásuvce,
sprej na těle, k tomu kouřový repelent okolo míst, kde je venkovní
posezení, ale nedovedu si představit procházku mimo tuto ochrannou hranici. Nicméně
i z nejvyššího bodu ostrova, který ještě spadá do resortu, se rozprostírá neuvěřitelný
pohled do širokého okolí.
 |
| Kokoda |
V rámci pobytu máme zajištěnu plnou penzi
a brzy pochopíme, že jinak by to ani nešlo. V okolí zkrátka není žádné
místo, kde by si člověk mohl něco koupit. Připadáme si jako v seriálu LOST
či ve filmu Trosečník s Tomem Hanksem, který se mimochodem natáčel na
jednom z vedlejších ostrůvků. Strava je díky bohu vynikající. Denně
dostáváme přísun čerstvého ovoce, kokosové šťávy, místních příloh podobných
bramborám (sladká brambora, maniok, taro) a čerstvě ulovených ryb, připravených
na grilu. Místní kuchyně je velmi ovlivněna kuchyní indickou, jelikož 40%
obyvatel je indického původu. Proto je jako příloha často servírována rýže,
chléb roti a jídlo jsou připravována s curry. Z místních jídel dále
ochutnáme kokodu – polévku ze syrové ryby marinované v citrónové šťávě a
kokosovém mléce (podobné mexickému ceviche) a zažijeme slavnostní lovo –
hostinu, kdy je všechno jídlo pečeno v zemi pod banánovými listy. Lovo nám
připraví na státní svátek Fiji 10. října (oslava získání nezávislosti na
Británii v roce 1970).
K pití máme na výběr mezi lokálním vínem a pivem Fiji Bitter a Fiji Gold.
Kupodivu je dobré a osvěžující. Také ochutnáme proslavenou Fiji Water (je to
vážně jen pramenitá voda), o které jsem do té doby neslyšela, ale po seznámení
se s ní si jí pravidelně všímám v rukou světových celebrit. Jedno
se jí musí nechat - originální design její plastové lahve. Chutí je to ovšem
pořád jen voda.  |
| Příprava kavy |
Nebyly bychom v Polynésii, kdybychom nevyzkoušely rituál pití kavy. Kava je posilující nápoj s mírnými halucinogenními účinky připravovaný z kořene pepřovníku (ten má prý růst v zemi 7-10 let). Ačkoli vizuelně i chuťově připomíná špinavou vodu z louže, těší se mezi místními obyvateli obrovské oblibě a její pití provází zajímavý obřad. Všichni zúčastnění sedí na zemi v kroužku a vedoucí obřadu postupně každému naplní pohárek z kokosového ořechu kalnou kavou. Při přebírání pohárku říkáme „bula“ (fidžijský pozdrav) a ostatní dvakrát zatleskají. Po dopití pohárku na jeden zátah nádobu vracíme s děkovným „vinaka“ a ostatní třikrát zatleskají. Jeden belgický turista to moc nezvládl a dostal před dopitím dávivý efekt. Bylo to pro místní velmi neuctivé, ale nedali to na sobě znát. I když dostáváme menší množství nápoje a já si dám oproti místním jen dva pohárky, cítím po tom druhém mírné brnění a poté znecitlivění jazyka a rtů. Když se ptám na standardní účinky, dozvídám se, že při pravidelné konzumaci obvyklých tří plných pohárků mívají konzumenti kromě zmíněného brnění velmi živé a pestré sny.
Jednoho deštivého odpoledne nám místní urostlý
domorodec ukazuje práci s kokosovým ořechem a využití kokosové palmy a
jejích listů. Kromě techniky otevírání kokosu pro získání mléka vyrobí
z kokosu jen pomocí rukou a mačety kokosový olej, vydlabe kokosovou dužinu
a z palmových listů uplete košík a vyrobí část střechy. Je velmi šikovný a
svalnatý, a proto se nedivíme, když se dozvídáme, že si při jedné z těchto
demonstrací nabalil australskou turistku, za kterou se má zanedlouho
odstěhovat.
| Sand Bank |
A teď se dostávám k tomu hlavnímu a tím
je moře. Okolo ostrůvku se v rozpětí 200m rozprostírá moře mělké po
kolena, posléze se dno začíná svažovat dolů nejprve mírně a za korálovým útesem
prudce padá do hlubin. Proto jsme se vždy vydaly se šnorchlem a ploutvemi právě
na okraj útesu, podél nějž jsme plavaly a užívaly si tu neskutečnou přehlídku barevných ryb a korálů, které spolu žijí
v dokonalé symbióze. Nedaleko našeho ostrova se nacházel i tzv. sand bank
– písečná mělčina uprostřed moře, kde se při odlivu část dna dostává nad
hladinu. Lidé se tak mohou opalovat doslova obklopeni blankytně modrou nekonečnou
hladinou. Sand bank nabízí také nejlepší podmínky pro šnorchlování – korály a
nesmírné množství ryb se nacházely jen kousek pod hladinou na značné ploše.
Nechaly jsme se tam dovézt loďkou, rybář nás vysadil, řekl že za hodinu bude zpátky
a odjel. My zůstaly uprostřed moře s divným pocitem, že už se nikdy
nevrátíme. Ale podvodní svět nás uchvátil, hodina utekla jako nic a rybář se
pro nás vrátil. Dále si oblíbíme kajaky, s jejichž pomocí pořádáme výpravy
podél pobřeží. Je to pro nás jediný možný způsob, jak poznat jiné části
ostrova, jelikož jak už jsem zmiňovala, po souši je to znemožněno hustou
vegetací. Objevujeme nádherné opuštěné pláže s bílým pískem a průzračnou
vodou jak v Modré laguně. Nikdo a nic nám tu nebrání opalovat se nahoře
bez, aniž bychom byly okukovány domorodci. Při jedné z těchto výprav narazíme
na soukromý pozemek s vilkou, okolo dokonale posečený trávník a sprcha se
sladkou vodou. Máme trochu zvláštní pocit, působí to na nás, jako by obyvatelé
místo zbrkle opustili kvůli nějakému viru. Připadáme si trochu nesvé, ale
jakmile se položíme do jemného písku a necháme si nohy omývat vlnkami moře,
všechny obavy mizí.
Poslední den 11.října vstáváme v půl páté
ráno, aby nás domorodec za dechberoucího východu slunce odvezl opět
k trajektu. Při závěrečném průjezdu městem Nadi pozorujeme probouzející se
ruch a skupiny dětí v uniformách spěchající do školy. Na letišti ještě
stihneme posnídat a pak už s těžkým srdcem opouštíme tuto oázu klidu.
Moce! (Na shledanou)
